5 a půl miliardy liber ročně. Tolik vynese každoročně britské kase hudba, divadlo a výtvarná umění. Tak kde je problém?
Ne, není na západě všechno lepší, nemusíme se pořád dívat na západ. Jsem alergický na větu
„V západní Evropě to takto dělají.“ naštěstí mizí, nehledě na fakt, že implicitním významem věty je „do západní Evropy nepatříme.“
Ale k věci. Poslední čísla, podle britského magazínu The Stage News, o výkonu britské kultury, potažmo celé oblasti kulturních a kreativních průmyslů (kultura včetně designu, architektury, reklamy) musela přesvědčit i největšího skeptika – výkon celého sektoru stále prudce roste, za poslední rok o 10% na celkových 77 miliard liber. V britské ekonomice hraje „kreativita“ stále větší roli, její růst je třikrát rychlejší oproti ostatním sektorům.
A přesto, nebo možná právě proto, podpora umění ve Spojeném království klesá. Ano, i tady. Od roku 2010 o jednu třetinu. Navíc, a to je trend mnohem nebezpečnější, většinu grantových prostředků získávají velké zavedené instituce (20 největších organizací získá 66% prostředků) a ty menší, které tvoří jádro kulturního ekosystému, si musí vystačit s tím menším málem.
Briti nejsou pouze menší kulturní organizace, ale i, a to zejména, samotní umělci, kteří se paradoxně nachází na konci celého řetězu až příliš lehce vanoucího ve větru… V praxi to znamená, že ono menší málo je tak malé, až je nerozdělitelné. Na gáži umělce zkrátka nezbude. A jak že to vypadá v praxi? No, výstavu Vám rádi uděláme, ale zaplatit Vám bohužel nic nemůžeme… No, buď rád, že si zahraješ, za cesťák, OK?
Ne, není to OK. Plaťme tvořivost tak, jak si zaslouží. Tvořivost nemá jen svou hodnotu, ale i cenu.
Mario Kubaš
P.S. Mimochodem, skvělá práce o hodnotě a ceně v umění v tomto e-booku!