Co přinesl Evropský summit festivalů v Lisabonu

Ve dnech 15.-16. dubna 2019 jsme se zúčastnili konference Arts Festivals Summit 2019, kterou pořádala již tradičně Evropská festivalová asociace (EFA). Culture Matters se jí zúčastnl poprvé jako tzv. EFFE Hub pro ČR – taková spojka mezi EFA a českými festivaly.

Z Česka na summit přijeli například zástupci festivalů Pražské jaro, Janáčkův máj (oba dlouholetí členové EFA), Festival outdourových filmů a Setkání/Encounter (všechny čtyři festivaly jsou držitelé značky EFFE).

Kromě užitečného networkingu napříč zeměmi, uměleckými obory a žánry přinesla konference také několik zajímavých řečníků, přednášek a workshopů. Mezi nimi mě osobně zaujali zejména řečníci Joanna Baker, bývalá ředitelka Mezinárodního festivalu v Edinburgu, se kterou jsem se pobavila o studiích ekonomického dopadu – Edingurské festivaly mají za sebou už 4 takové studie a jsou v tomto oboru evropskou špičkou hodnou následování.

Dále mě zaujal Vincent Nijs z destinační agentury VisitFlanders, který představil řadu zajímavých, i když někdy děsivých grafů o světovém cestovním ruchu a jeho exponenciálním růstu. Tzv. overtourism přináší problémy především v kulturních městech a místech zapsaných na seznam UNESCO (což u nás dobře známe z Prahy nebo Č. Krumlova). S rozvojem levných letenek a růstem příjmů domácností lze očekávat, že nárůst mezinárodních příjezdů (příletů) se bude nadále zrychlovat.

Jak to souvisí s festivaly? Už ve své disertaci (2010) jsem psala, že kulturní cestovní ruch je nejrychleji rostoucím typem cestovního ruchu na světě a že dále poroste (je tedy dobré mu věnovat pozornost, a tím věnovat i potřebnou pozornost celé kultuře). Také jsem psala, že festivaly mohou mít pozitivní vliv na lepší rozložení turismu do období mimo hlavní sezónu a také na přilákání „kvalitnějších“ turistů do destinace. O tom také mluvil Vincent Nijs a představil metodu, kterou zjišťují, zda kulturní zážitek v destinaci přinesl návštěvníkům určitou transformaci (změnu mindsetu). Přesto se obávám, že cestovní ruch se celkově začíná vymykat společnosti z rukou a je otázka, zda festivaly budou hrát více roli podporovatelů masového turismu, nebo naopak půjdou cestou udržitelnosti a lepší kvality života pro místní komunity.

Je otázka, zda festivaly budou hrát více roli podporovatelů masového turismu, nebo naopak půjdou cestou udržitelnosti a lepší kvality života pro místní komunity.

Na závěr summitu proběhlo pracovní setkání EFFE Hubů z celé Evropy i z okolních zemí (Gruzie, Ukrajina…). Na něm proběhlo krátké zhodnocení, kolik festivalů v jednotlivých zemích získalo EFFE label. O tom se dočtete v samostatném článku. Dále se řešilo mj. finacování EFA, evropské festivalové značky EFFE a portálu FestivalFinder.eu. Bohužel mě zklamal přístup zástupců EFA, kdy mluvili především o nutnosti získat další granty z EU a o tom, že musíme vyvolat po celé Evropě rozruch mezi politiky, aby na všechny tyto aktivity přispěli veřejnými prostředky… V kontextu, kdy členství EFA stojí několik tisíc euro ročně a náklady na provoz EFA nemůžou být zase tak velké, mi v hlavě neustále zněla otázka:

Copak se v Evropě nikdy nenaučíme nastavit v kultuře udržitelný byznys model, do značné míry nezávislý na dotacích?

Na závěr srdečně gratulujeme všem českým festivalům, které získali značku kvality EFFE na nadcházející období 2019-2020 a doufáme, že jich bude přibývat. Jejich aktuální seznam najdete v samostatném článku zde.

Autor: Tereza Raabová, 21. 4. 2019

fbt