Festivalový summit v Budvě přinesl asociaci EFA dva nové členy z Česka

Tereza Raabová, 25. 5. 2026

Evropská asociace festivalů (EFA) pořádala letošní Arts Festivals Summit 2026 ve spolupráci s festivalem Theatre City Budva v Černé Hoře. Do přímořské Budvy se od 16. do 19. května sjelo 209 festivalových delegátů ze 42 zemí, aby společně diskutovali o vztahu festivalů, umělců, měst, Evropy a politiky. EFA přijala 18 nových členů, mezi nimi dva české divadelní festivaly.

Letošní summit se nesl v duchu tématu „arts to politics and back“ – tedy jak se umění a politika navzájem ovlivňují, jakou odpovědnost mají festivaly v době ztráty důvěry v demokracii, válek a společenské polarizace, a jak mohou festivaly zůstat prostorem empatie, svobody a dialogu. Jako obvykle jsem byla u toho také jako EFFE / EFFEA hub pro Českou republiku.

Budva nebyla vybrána náhodou. Černá Hora je zemí západního Balkánu, která usiluje o vstup do Evropské unie, a právě tento region bývá v evropské kulturní debatě často neprávem přehlížen. Summit tak nabídl i důležitý pohled na to, jak se umělci a festivaly západního Balkánu vidí v Evropě – a jakou roli mohou hrát při vytváření otevřenější a kulturně propojenější budoucnosti.

O čem všem se v Budvě debatovalo

Silný úvod summitu přinesla debata Arts, democracy, cultural rights and beyond: from arts to politics and back, ve které vystoupili mimo jiné Predrag Zenović, hlavní vyjednavač Černé Hory s Evropskou unií, a srbský divadelní režisér Boris Liješević. Liješević ve svém příspěvku připomněl osobní zkušenost generace, které válka zasáhla přímo do života – když mu bylo šestnáct, válka začala, a ve dvaadvaceti letech zažil bombardování země. Jeho vystoupení bylo silnou připomínkou, že kultura a festivaly nejsou jen „program“, „akce“ nebo „turistický produkt“, ale také prostor, kde se společnost učí znovu mluvit, sdílet a chápat zkušenost druhých. Predrag Zenović zase upozornil, že festivaly mohou být velkou příležitostí, ale také rizikem, pokud nejsou plánovány citlivě, udržitelně a s ohledem na místní kontext. Umění a politika se tedy nepotkávají jen ve velkých deklaracích, ale i v každodenních rozhodnutích: koho zveme, komu dáváme hlas, jak pracujeme s veřejnými prostředky, jak zatěžujeme město a jaký vztah vytváříme k místním obyvatelům.

Program summitu zahrnoval společné panelové diskuze i mnoho menších paralelních konverzací a workshopů, takže každý účastník si našel svá témata. Společným jmenovatelem ale byla otázka, jakou roli mají festivaly v současné Evropě – nejen jako pořadatelé uměleckých programů, ale také jako partneři měst, regionů, umělců, komunit a veřejné správy.

Nedělní dopoledne nabídlo sérii Conversation Starters. The Festival Academy otevřela téma, jak dnes vést rozhovor napříč hranicemi, politickými postoji i osobní únavou, když se prostor pro skutečný dialog v mnoha zemích zužuje. Další skupina se věnovala vztahu festivalů, měst a regionů: jak mohou festivaly spolupracovat s místní a regionální správou, využívat chytře data a společné strategie, a tím lépe ukotvit kulturu v dlouhodobém plánování měst (k tomuto workshopu se ještě vrátím).
Také se diskutovalo o přeshraniční spolupráci. Téma Beyond borders se zaměřilo na to, jak festivaly vytvářejí partnerství napříč regiony a zeměmi, jak sdílejí know-how a jak mohou mezinárodní spolupráce fungovat udržitelně i mimo krátkodobé grantové projekty. Samostatná konverzace se věnovala také budoucnosti samotné EFA směrem k jejímu 75. výročí v roce 2027: co dnes festivaly potřebují od evropské sítě, jaké odpovědnosti s sebou nese viditelnost a veřejná podpora a kam by se měla evropská festivalová spolupráce posouvat dál.

Součástí summitu byla také pracovní snídaně festivalů z oblasti performing arts, která se věnovala připravované evropské výzvě na vznik nové EU ceny pro performing arts. Diskuse se netočila jen kolem praktických parametrů, ale hlavně kolem otázky, jak takovou cenu nastavit tak, aby byla pro obor skutečně relevantní. Zaznělo, že by nemělo jít o další povrchní ocenění, které vytvoří jednoho vítěze a mnoho „poražených“, ale o nástroj, který dokáže zviditelnit rozmanitost evropského scénického umění, férové pracovní podmínky, evropskou spolupráci, mladé a mezigenerační perspektivy i hodnoty, které kultura v Evropě nese. Uvažovalo se také o tom, zda by cena měla oceňovat umělce, inscenace, kurátory, festivaly či celé ekosystémy, jak zajistit silnou evropskou viditelnost a zda by se slavnostní předávání mělo odehrávat přímo v rámci festivalu, kde je přirozeně přítomná odborná komunita. EFA bude na diskusi navazovat společně s konsorciem Perform Europe; výzva Evropské komise se očekává na podzim 2026, první ročník programu by měl začít v roce 2027 a samotná cena by se poprvé mohla udílet v roce 2028. (Pro více informací mě neváhejte kontaktovat.)

Vedle toho proběhla také diskuse o dalším směřování EFFEA fondu, který podporuje spolupráci festivalů se začínajícími umělci. Právě EFFEA dobře ukazuje, jak může evropská festivalová síť fungovat velmi prakticky: ne pouze jako prostor pro setkávání a debatu, ale jako nástroj, který umožňuje mladým tvůrcům získat rezidence, mentoring, mezinárodní kontakty a první zkušenosti s prezentací vlastní práce v evropském kontextu.

Pondělní program v národním muzeu v Cetinje pak nesl výmluvný název „About Festivals: can they do it all?“, hlavní hostkou byla slovinská spisovatelka Anna Schnabl. Následovaly paralelní workshopy:

• Dopady a evaluace festivalů se speciálním fokusem na social return on investment (SROI) – k tomu se také ještě vrátím.
• Hudební festivaly řešily proměny publika, partnerství, obchodních modelů a možnosti mezinárodní spolupráce.
• Workshop o environmentální udržitelnosti otevřel dilemata kulturní mobility: jak být ekologičtí, a přitom sociálně spravedliví vůči umělcům a organizacím z perifernějších regionů, pro které je cestování často nezbytnou podmínkou účasti v evropském prostoru.
• Další workshop se věnoval vztahu festivalů ke zdraví a well-beingu. Nešlo jen o publikum, ale i o umělce a kulturní pracovníky: jak mohou festivaly přispívat k duševní pohodě komunit, jaké partnerství je možné s veřejnou správou nebo zdravotním sektorem a jak by měly lokální kulturní politiky pečovat také o lidi, kteří kulturu vytvářejí.
• Velmi praktický byl také workshop o financování, reportingu a administrativě: jak nastavit fundraising, evaluaci a dokumentaci tak, aby sloužily cílům organizace, a ne pouze navyšovaly pracovní zátěž festivalových týmů.
• Poslední z paralelních pondělních témat se dívalo za hranici audience developmentu. Otázka už dnes nestojí jen tak, jak „přivést nové publikum“, ale jak budovat dlouhodobé vztahy s komunitami založené na důvěře, inkluzi a skutečném dialogu. Do diskuse vstupovala i témata nových nástrojů včetně AI, ale podstatou zůstala velmi lidská otázka: jak festivaly mohou být otevřenější těm, kteří se v kulturních institucích dosud necítí doma.

Právě šíře těchto témat dobře ukazovala, jak se role festivalů proměňuje. Festival dnes není jen několikadenní program, ale často také platforma pro mezinárodní spolupráci, laboratoř udržitelnosti, prostor pro občanský dialog, partner města, zdroj dat, zaměstnavatel, vzdělávací prostředí i místo péče o komunitu. A zároveň platí otázka, která v Cetinje zaznívala mezi řádky: mohou festivaly opravdu dělat všechno?

Festivaly, města a data: od tabulek k chytré spolupráci a měření dopadů

Zúčastnila jsem se dvou workshopů vytvářených ve spolupráci s týmem projektu EXCENTRIC (program Horizon), které se věnovaly chytré práci s daty a měření dopadů festivalů. Společnou otázkou bylo, jak data využívat tak, aby nesloužila jen reportingu, ale pomáhala festivalům lépe plánovat, rozumět návštěvníkům a být silnějšími partnery pro města, regiony i turistické organizace.

První workshop Smart Culture: Tapping into data intelligence and collaboration for festivals and cities ukázal, jak mohou kulturní organizace, města a turistické instituce sdílet informace, které často existují odděleně. Inspirativní byl příklad Oulu – Evropského hlavního města kultury 2026, kde spolupracuje 31 municipalit a pracuje se mimo jiné s daty o pohybu lidí ve městě v reálném čase. Lutz Henke z Culture visitBerlin mluvil o tom, jak Berlín sleduje vztah kultury, turismu, cen hotelů, počasí i motivací návštěvníků. Z Estonska zaznělo, že festivaly jsou důvodem k cestování a že turistické organizace mohou festivalům pomáhat nejen s marketingem, ale i se sběrem a sdílením dat. Z panelové diskuse zazněl také příklad z Maďarska: podle Natalie Oszko-Jakob se tam podařilo sdružit data z hotelů, restaurací, turistických cílů a kulturních akcí do jednoho systému cestovního ruchu. Díky tomu lze pozorovat korelace mezi konáním festivalů a jejich dopady na tržby podniků i širší turistický ekosystém.

Druhý workshop Measuring what matters: Social impact and shared data practices in festivals se věnoval ekonomickým, sociálním, environmentálním i kulturním dopadům festivalů a mimo jiné metodě SROI – Social Return on Investment.

Krakow Festival Office představil, jak v Krakově přemýšlejí o dopadech svých festivalů i o rozvoji nové kulturní čtvrti Wesoła v prostoru bývalých nemocnic. Zásadní myšlenka byla jednoduchá: než začneme sbírat data, měli bychom se zeptat stakeholderů, co vlastně chtějí vědět a k čemu jim výsledky mají sloužit. Monica Corcoran z Arts Council of Ireland představila irský pilotní program s osmi festivaly, který v letech 2023–2026 pomáhá organizacím nejen s metodikou, ale i s kapacitou data sbírat, vyhodnocovat a používat pro vlastní rozvoj.
Velmi cenné byly také postřehy Jamese McVeigha z Festivals Edinburgh. Edinburghské festivaly dlouhodobě pracují s ekonomickými studiemi – velký výzkum probíhá jednou za pět let, menší šetření každoročně. James ale připomněl, že čísla sama o sobě nestačí. Vedle návštěvnosti, výdajů nebo KPI je třeba sledovat i kvalitativní hodnoty: co festivaly znamenají pro lidi, komunity, umělce nebo děti.

Divadelní svět Brno a Pražský divadelní festival německého jazyka novými členy EFA

Významnou zprávou pro české festivalové prostředí bylo přijetí nových členů do EFA. Na 74. valném shromáždění EFA bylo přijato 18 nových festivalů a organizací z různých uměleckých oborů a zemí. Mezi nimi jsou také dva festivaly z České republiky: Divadelní svět Brno / Theatre World Brno a Pražský divadelní festival německého jazyka.

Měla jsem tu čest představit mezinárodní komunitě festival Divadelní svět Brno, který právě v těchto dnech probíhá. Festival spojuje všechna brněnská divadla, zve významné divadelní soubory z dalších českých měst i zahraniční hosty a vedle činohry dává prostor také dalším formám scénického umění včetně tance. Českou hříčkou osudu je, že současný ředitel Pražského divadelního festivalu německého jazyka Petr Štědroň, který v Budvě představil tento festival členům EFA, bude od roku 2028 ředitelem Divadelního světa Brno.

Pro české festivaly je členství v EFA důležitou příležitostí: otevírá přístup k evropské síti, sdílení zkušeností, partnerstvím, programům pro mladé umělce i společné advokacii směrem k evropským institucím. Díky vstřícné politice členství se otevírá i menším festivalům, zvláště nízký poplatek za členství má EFA pro festivaly zapojené aktivně do fondu EFFEA. Zastoupeny jsou festivaly hudby, divadla, tance, filmu, literatury a řady dalších uměleckých oborů, letos byla posílena skupina divadelních festivalů.

Budva, Kotor a kulturní krajina Černé Hory

Summit nebyl jen konferencí v hotelových sálech. Program zahrnoval také procházky historickou Budvou, umělecké intervence, místní showcase a výlet do oblasti Boky Kotorské. Zazněla tradiční hudba na nástroj gusle a tradiční černohorské písně. Právě propojení pracovních debat s místem, kde se summit koná, patří k nejsilnějším stránkám setkání EFA. Budva ukázala staré město, pobřeží, citadelu i živou místní divadelní scénu. Kotor pak připomněl, jak silně je kultura v tomto regionu spojena s krajinou, obchodem, námořní historií a místní identitou. V muzeu v centru Kotoru jsme narazili i na muzeum o brněnském speleologovi a archeologovi Karlu Absolonovi – nečekaný český dotek uprostřed Černé Hory.

Jsem ráda, že summit v Budvě mi potvrdil to, co již roky s kolegy zavádíme a rozvíjíme v ČR: Festivaly potřebují data, ale ještě více potřebují vědět, proč je sbírají a jak je potom použijí. Dopady kultury nelze redukovat jen na ekonomiku, i když ekonomická čísla zůstávají důležitá pro vyjednávání s veřejnou správou. Města, turistické organizace a festivaly by měly plánovat společně – zejména tam, kde festival výrazně mění pohyb lidí, dopravu, ceny nebo každodenní život místních. Festivaly mohou být mostem mezi uměním a politikou, ale jen tehdy, pokud neztratí citlivost k místu, lidem a hodnotám, které zastupují. A konečně: evropská festivalová mapa nekončí v obvyklých kulturních metropolích. Západní Balkán je důležitou součástí evropské kulturní budoucnosti.

EFA zve na festivalový summit 2027 do Atén i na partnerské akce

Příští Arts Festivals Summit se uskuteční v 18.-21. dubna 2027 v Řecku ve spolupráci s Athens Epidaurus Festival. A v roce 2028 se festivalová komunita přesune do Gentu, kde se summit potká i s konáním summitu UNESCO Creative Cities. Bude tedy hned několik důvodů k setkání.

Na summit byli přizváni také zástupci mimoevropských významných akcí: CINARS Montréal, Honk Kong PAX a Shanghai International Arts Festivals. EFA díky partnerství s těmito akcemi nabízí svým členům řadu výhod včetně vstupného zdarma nebo i příspěvek na cestovné.

Pokud vás zajímá víc o asociaci EFA nebo některém z výše uvedených témat, neváhejte mě kontaktovat na tereza@culturematters.cz.