Kulturou ke štěstí

Nedávno jsem byla pozvána na setkání k projektu Šťastné Česko (o stejnojmenné konferenci jsme vám psali na jaře 2016). Jde o projekt, který vznikl v hlavách podnikatelů, kteří z nuly vybudovali své relativně malé české firmy, a v určitém momentě si uvědomili, že chtějí být hlavně šťastní a chtějí, aby byli také šťastní jejich zaměstnanci, rodiny, přátelé a další lidé okolo nich. A jelikož mají procestovaný kus světa, také si uvědomují, v jak krásné zemi žijeme a že to není samozřejmost.

Proč to ale píšu vám, čtenářům blogu Culture matters, je skutečnost, že nás k tomuto setkání a projektu Šťastné Česko přizvali jako zástupce Culture matters, resp. kultury. Proč? Nějak jim spojení kultura a štěstí dávalo smysl, i když (zatím) přesně neví jak a co z toho může vzejít. Došlo mi, že my všichni, co se kulturou zabýváme a lobbujeme za její větší důležitost a hodnotu v současném světě, toto spojení také nějak podvědomě vnímáme.

Děláme kulturu proto, že jsme na určité (možná nevědomé) úrovni přesvědčení, že kultura je zdroj štěstí. A chceme, aby byla šťastná tato společnost. Vždyť primární touha každého člověka a primární (byť nevědomý) motiv veškeré lidské činnosti, produktů, služeb, vztahů… je učinit sebe či své okolí šťastným, nebo alespoň šťastnějším. A my vnímáme, že kultura má velkou schopnost tuto misi naplňovat, pravděpodobně mnohem lépe a úspěšněji než například hmotné věci.

Jedním z cílů projektu Šťastné Česko je také vývoj indikátoru, který by měřil štěstí a spokojenost lidí v ČR, pracovní název je ukazatel „hrubé domácí štěstí“, jakožto protipól HDP (hrubého domácího produktu). Tento fakt se mě dotýká také velmi, jelikož se zabývám výpočtem a měřením ekonomických dopadů kultury a často narážím na otázky, jak měřit ty neekonomické dopady, pro které tu kulturu nakonec děláme i přijímáme.

Na podobné téma narazila také Eva Žáková na konferenci Střed zájmu: Kreativita měst, kterou pořádal Institut umění s Brněnským kulturním parlamentem v Brně hned dva dny po zmíněné večeři projektu Šťastné Česko (30.11.2016). K čemu je kultura dobrá? Proč ji děláme?

Já osobně jsem dospěla k odpovědi, která zde již zazněla: Kulturu děláme proto, abychom my nebo jiní lidé byli šťastní. Nebo alespoň šťastnější.  

Tereza Raabová