Z čeho žije kultura v Kanadě

Tereza Raabová, 10. 7. 2014

Ti z Vás, kteří sledují také náš facebook, ví, že v červnu jsem byla na služební cestě v quebeckém Montrealu, ve městě, které je mojí srdeční záležitostí, neboť jsem zde studovala, pracovala, prožila zde mnoho emocí dobrých i špatných. Naposledy jsem tu byla v roce 2008 během své doktorské stáže na kanadském ministerstvu kultury (Canadian Heritage) v Ottawě. Účel stáže tehdy byl jasný: vyzkoumat, jak fungují kanadské modely a softwary na výpočet ekonomických dopadů kultury. Nyní, po 6 letech práce na českém modelu jsem se v Kanadě ocitla znovu, abych na Mezinárodní konferenci o ekonomice kultury prezentovala Kulturní kalkulačku na výpočet ekonomických dopadů www.kulkal.cz (tímto děkuji Institutu umění za podporu).

Kromě mnoha špičkových odborníků a profesorů zvučných jmen na konferenci (např. David Throsby, Micheal Hutter, Arjo Klamer aj.) jsme se setkali i s lidmi z montrealského magistrátu, ministerstva kultury i se zástupci kulturních organizací.

U všech nás zajímalo mj. financování kultury, což je také hlavní téma našeho kurzu Culture matters. Kanadské ministerstvo kultury poskytuje dotace asi 500 kulturním organizacím a zvlášť financuje několik národních muzeí po celé zemi. Podobně jako u nás, je i v Kanadě podporováno vícezdrojové financování. Veřejné zdroje lze čerpat na úrovni města, provincie a federální vlády. K tomu patří mezi velmi významné zdroje soukromé peníze, ať už od firemních sponzorů, tak individuálních dárců. A všechny kulturní organizace také usilují o co nejvyšší soběstačnost, tedy co největší příjmy ze vstupného. Podle prof. Françoise Colberta (HEC Montréal) je struktura financování průměrné kulturní organizace v Kanadě následující: 40 % veřejné zdroje (3 úrovně), 20 % soukromé zdroje, 40 % vlastní tržby. Podobně jako v jiných zemích, i v Kanadě neustále klesají veřejné finance na kulturu (zejména z důvodu rostoucích výdajů na zdravotnictví), ovšem klesá i zájem mladých umělců o veřejné finance (složité podávání žádostí o dotace, jejich vyhodnocování apod.).

Velmi zajímavé bylo setkání s Janou Kotrbatou, která pracuje už 9 let v montrealské centrále Cirque du soleil. Tento světově největší a nejslavnější nový cirkus se výše uvedenému průměru financování značně vymyká. Většinu svých zdrojů má ze vstupného od diváků a dalších tržeb (prodej reklamních předmětů apod.), dále od sponzorů či z představení na objednávku (special events – např. pro předávání Oskarů). Ovšem od začátku (již cca 30 let!) funguje Cirque zcela bez dotací. „Nikdy jsme žádné dotace nedostávali, na začátku tomu ani nikdo nevěřil. S vládou máme dobré vztahy, vláda nás často používá jako ambasadory Kanady, ale nežádáme peníze. Jako sponzory si vybíráme velké světové firmy (Xerox, VISA, Infinity auto…) a k tomu lokální firmy v místě show,“ říká Jana. Celý můj rozhovor s Janou Kotrbatou si můžete brzy přečíst na serveru KreativníČesko.cz.

Krásnou ukázkou podpory živé kultury (zejména na úrovni města) jsou každoroční pravidelné festivaly v Quartier des spectacles, oblasti kolem Place des arts. Po celé léto je celá tato čtvrť poseta pódii, na kterých probíhají zdarma koncerty, představení či promítání filmů v rámci mnoha mezinárodních festivalů. Tentokrát jsem měla to štěstí, že během mého pobytu probíhaly festivaly Francofolies a hlavně Festival de jazz. Velkolepá show na obřím podiu a 4 velkoplošných obrazovkách, náměstí i ulice plné lidí a dobré nálady… vstupné zdarma, utrácet však můžete za občerstvení či velmi pěkné (až neodolatelné) festivalové suvenýry 🙂

Hned po dvou dnech svého pobytu v Montréalu jsem pro vás vytvořila následující video. Snad na vás z něj dýchne moje nadšení a špetka místní atmosféry…