Dobré i špatné dopady ekonomických dopadů

Tereza Raabová, 4.6.2014

Jako autorka řady studií ekonomických dopadů kultury, certifikované metodiky a aplikace KulKal pro jejich výpočet občas čelím dotazům, k čemu je to dobré, a diskuzím, jak s takovými dopady naložit.

Jsem velmi vděčná, že jsem mohla počítat ekonomické dopady takových akcí jako je Pražské jaro, MHF Český Krumlov či Pražské Quadrienale. Občas se ke mně oklikou dostanou historky o dalším „životě“ a využití těchto studií. Často naše analýzy pomohly pořadatelům k určitému sebevědomí, které se následně pozitivně projevilo i při jednání s veřejnou správou a dalšími partnery. Hůře dopadli pořadatelé, kteří přišli vyjednávat s poskytovateli dotací v konfliktním duchu „a teď jim to ukážem, jak jsme dobří a jaké máme dopady“. Jak už to bývá v každém vztahu, je lepší nejdříve chválit a děkovat za partnerství a za podporu (finanční či „jen“ morální), a to i v případě, že ta podpora dosud nepřišla, ale my ji požadujeme a potřebujeme. 

Proto je vždy dobré udržovat co nejlepší vztahy se všemi (i potenciálními) partnery a ekonomické dopady považovat především za podpůrný nástroj v argumentaci, jak společně vytvářet další hodnoty (včetně té hrubé přidané hodnoty, zaměstnanosti a dalších ekonomických dopadů), nikoliv jak ukázat, zač je toho loket.

Také bych chtěla varovat před zvýhodňováním určitých kulturních akcí či oborů, které mají prokazatelně větší ekonomické přínosy než malé neziskové projekty určené především pro místní publikum. Ty mají také velmi důležitou roli pro společnost, i když nelákají bohaté turisty s naditými peněženkami. Kultura tu není primárně pro generování ekonomických dopadů za každou cenu. Svou prací se však snažím poukázat na to, že je schopna být hnacím motorem nejen kreativity, místního patriotismu a vnitřní spokojenosti diváků a posluchačů, ale i ekonomiky.

Mým cílem vždy bylo a je pomoci kultuře jako takové dostat se na výsluní celkového „ekosystému“ dnešní společnosti. Aby na ni bylo pohlíženo s patřičnou úctou a respektem, jako na odvětví sebevědomé, zajímavé, potřebné a velmi užitečné pro společnost i pro ekonomiku. Cestou k tomuto cíli je podle mě co největší spolupráce všech kulturních oborů, žánrů a aktivit, vzájemné učení se, výměna know-how a zkušeností, vytváření společných kulturních produktů, postupů v oblasti marketingu a podobně (inspirujme se například v cestovním ruchu, kdy se sdružují památky a atrakce jednoho regionu či podobného druhu, aby nabídly společný produkt pro turisty, vytvořily společnou propagaci apod.). Výhodou je snížení nákladů, zvýšení kvality a úrovně všech zúčastněných subjektů, zvýšení návštěvnosti (návštěvníci 1 akce se dozví o dalších partnerských akcích), a tím i zvýšení tržeb a finanční soběstačnosti. Přestaňme neustále soutěžit, který obor kultury je lepší a horší, který má větší či menší ekonomické dopady, který má větší či menší nárok na veřejnou podporu, na speciální zákon a další výsady… Pokud se naučíme vzájemně spolupracovat, stane se kultura silnějším hráčem na politickém, ekonomickém i společenském poli. Potřebujeme posílit kulturu a kreativní odvětví v celé jejich kráse a šíři, nikoliv vyzdvihovat jen některé obory či subjekty.