Hipsterizace veřejné podpory v Ostravě aneb jak mít kulturu pod kontrolou 1/2

David Mírek | Ostrava | 12.9.2018

K sepsání tohoto textu mě přesvědčila dlouhodobě nekoncepční práce města Ostravy v oblasti kultury, ve které se pohybuji 10 let. Ostrava ve svých strategických dokumentech nereflektuje současnou situaci v kultuře jako např. vznik nezávislých organizací, spolků, akcí a řady kulturně-společenských aktivit, které vychází z poptávky a potřeb obyvatel (tzv. třetí sféry). Kultura a kreativní odvětví mají na město přeci obrovský vliv. Ostravský magistrát toto prostředí nezná, nechápe jeho potřeby a tím škodí zejména obyvatelům. Tyto problémy se týkají i ostatních společensky prospěšných aktivit, pro které město zřizuje magistrátní odbory. Magistrátní přístup k veřejné prospěšnosti zamrzl v roce 1991 a po čtvrtstoletí vývoje bez jasné koncepce je jeho stav zoufalý. Kulturní nabídka je nepochopitelně čím dál více provazována s městem a nezávislým aktivitám jsou házeny klacky pod nohy. Přístup k trendu posledních let, tedy k podpoře kreativních odvětví, je tak tristní, že tvůrčí lidé, kteří jsou schopni vytvářet hodnoty, město opouštějí.

Článek již píši dlouho, a že vychází před komunálními volbami, je souhra okolností. Když už se tak stalo, věřím, že si jej kandidáti přečtou a uvědomí si, že mohou myslet dál, než jen na své volební období. Spoustu z vás určitě do voleb uvidíme se ukazovat na kulturních a společenských akcích.

Strategie pro strategie

Magistrátu nelze vytknout aktivitu při tvorbě strategií, na které zve aktéry z dotčených oblastí. V dalších řádcích vás k těmto dokumentům přiblížím. Problémem těchto dokumentů je, že je nikdo z vedení města a úředníků nečte. Koncepce kultury, která je v odkazu zde, vznikla v letech 2013 – 2014 (předminulé volební období) a byla schválena zastupitelstvem. Před ní vznikla podobná v roce 2010 během kandidatury Ostravy na Evropské hlavní město kultury. Také zbytečně. Například analýza kulturních potřeb, kterou stále najdete na stránkách Magistrátu města Ostravy, je z roku 2007, kdy v Ostravě nefungoval Cooltour, Klub Les, Stará aréna, Trojhalí, Nibiru, Provoz Hlubina, neexistovaly festivaly jako např. Dream Factory Ostrava, Norma ani Ostrava Kamera OKO. Před deseti lety se Dolní oblast Vítkovice ještě zbavovala průmyslového zatížení, některé objekty byly pod správou Diamo s.p. a její ředitel pouštěl tracky na Helaxu. Přesto najdete tuto jedinou analýzu kulturních potřeb zde. Myslím si, že 15 % městského rozpočtu si naplňovanou strategii zaslouží, jinak to skončí zbytečnými stamilionovými investicemi, jak se nyní děje.

To ovšem nejsou jediné strategie, na kterých se pracovalo. Ta největší vznikla v roce 2017 a jmenuje se „Strategický plán rozvoje města Ostravy na období 2017 – 2023” (dále SPM). Pamatujete si ještě na ni? Odkaz máte zde. Kolem tohoto plánu bylo docela velké haló a zapojili se do něj i občané Ostravy. Určitě k vám musel nějaký dotazník nebo leták doputovat. Tento strategický plán je nadějný, ale v oblasti kultury se tváří rozpolceně. Za což nemůže, tak to je. Popisuje současný stav kultury ve městě, její nedostatky a opět definuje cíle, které se na různých setkáních opakují dlouhá léta.

Z tohoto Strategického plánu jsem proto vyjmul všechny věty, které obsahují slovo kultura nebo se kulturnímu životu ve městě věnují, aby mi bylo jasné, kam se město chce ubírat. Chtěl jsem napsat ucelené odstavce. Věty ze SPM jsem tedy proházel, aby odstavce dávaly smysl a vzniklo následující ptydepe, tedy newspeakové odstavce (úředničina). Poprvé jsem je četl na akci Inventura v Klubu Les, kde jsem si připadal jako svazák prezentující usnesení sjezdu. Posuďte sami níže.

Začneme reflexí města a pozitivním hodnocením kultury postavené na nezávislých aktivitách. Zdroj SPM:

„V Ostravě se v posledních letech čile rozvíjí aktivity občanských iniciativ a komunit. Kulturní a komunitní život díky tomu dostává, nejen v centru města, nový náboj (str. 18 z SPM). Ostrava potřebuje pro dosažení svých cílů i vysokou energii svých obyvatel (str. 4). Město chce každému nabízet otevřenou možnost i nadále se podílet na spolurozhodování o podobě města a nabízet užší kontakt s reálným prostředím a účinnější spolupráci při koordinaci kulturních, komunitních, podnikatelských a volnočasových aktivit. Cílem je tedy podpora komunitního života a zapojení občanů do správy města (str. 23). Dochází k rozmachu nových aktivit, které přinášejí kvalitní pracovní příležitosti, využívají rostoucí vzdělanost, mimořádně rozmanitý kulturní a komunitní život obyvatel (str. 3). Centrum přitom může více těžit z kulturního, sportovního a komunitního života místních obyvatel (str. 35). V posledních letech dostává komunitní život, především v centru města, nový impuls – aktivně se začínají projevovat mladší generace, především v organizaci společenských a kulturních aktivit (str. 48). Město má již dnes k dispozici mimo jiné schválený územní plán, koncepci udržitelné mobility, koncepci statické dopravy, koncepci kulturních a kreativních průmyslů (str. 9). Ostrava by se měla více propojovat se světem, podobně jako se to již dnes daří ostravské kulturní a sportovní scéně a nejúspěšnějším firmám v regionu (str. 22).“

Proto město přebírá otěže a začíná investovat do kulturních staveb. Ale ne na základě prvního odstavce, ale toho následujícího.

Po tomto pochvalném popisu ostravského prostředí můžeme totiž z vět SPM sepsat také nelichotivý odstavec, který je pro nezávislé kulturní organizace demotivující a dle mého názoru situaci ve městě vystihuje přesněji. Opět zdroj SPM:

„Veřejné správě chybí užší kontakt s reálným prostředím, účinnější podpora a spolupráce při koordinaci kulturních, komunitních a volnočasových aktivit. Podpoře kulturního, komunitního a volnočasového života chybí ucelená a uplatňovaná koncepce, ze které by bylo patrné, jaký druh aktivit, kromě tradičně podporovaných akcí, a jaký typ organizací, kromě městských organizací, chce město podporovat. Není jasné, zda je pro město prioritní vysoká návštěvnost, originalita, nápad, impuls nebo vyhodnocení přínosu akcí coby špičkového a unikátního nebo mezinárodního významu, lákající do města talentované mladé lidi a umožňující místním komunitám experimentovat s novými formami, veřejným prostorem apod. (str. 48). U významné části lidí však stále ještě přetrvává negativní uvažování – neuvědomují si, jaké mají možnosti a nemají chuť se do něčeho pouštět bez aktivního impulsu z vnějšku (str. 48).“

Připomínám, že tyto věty napsalo samo město, nikoli já. Strategie by navíc nebyla strategií, kdyby si nedefinovala cíle na základě tohoto popisu. Opět zdroj SPM:

• Větší prestiž a širší nabídka významných kulturních, sportovních, obchodních a odborných akcí a atraktivit nadregionálního významu (str. 32).
• Další rozvoj a revitalizace Dolní oblasti Vítkovice (např. v oblasti kulturních a komunitních aktivit, pro podnikání a pro technické a technologické vzdělávání) (str.33).
• Rekonstrukce historické budovy městských jatek – přeměna na kulturní centrum (str. 36 a 63).
• Systematičtější podpora aktivit komunit, sportovních, uměleckých a kulturních spolků a skupin, které generují nová řešení a přístupy nebo reagují na společenskou poptávku a zadání (str. 49).
• Grantová schémata nastavená na reálné potřeby a zajištění organizační připravenosti města (kapacity, kompetence, víceleté financování) (str. 49).
• Vytvoření prostoru pro moderní pojetí kulturních zařízení ve smyslu propojování různých oblastí a jejich podpora městem (napříč odbory) (str. 49).
• Zajištěný rozvoj a udržitelnost infrastruktury a služeb pro realizaci kulturních a sportovních akcí (str. 55).

Jak toho dosáhnout?

K tomu, aby se dosáhlo vytyčených cílů, je potřeba mít rozmanitou nabídku, zdravé občanské prostředí a respektovat jeho roli ve fungování města. To zní dobře na papíře, nicméně v praxi to je v Ostravě úplně jinak. Aktivity menších subjektů začne dělat raději samo město.

Ostrava se snaží komunikovat metropolitní ráz města. V SPM zazní slovo metropole šedesátkrát. Byl bych hrdým metropolitanem, kdybych všude kolem neviděl vesnické cíle Ostravy (prestiž, světovost, lepší než sousední vesnice, ocenění, apod.). Ty se projevují silnými ambicemi města a nekoncepční podporou městských organizací, která dostává ostatní menší kulturní organizace do nevýhody a město to stojí zbytečné peníze. Takže, milá Ostravo, pokud nezačneš vnímat malé a střední neziskové subjekty, tedy rozmanitost, nikdy se metropolí nestaneš, byť o tom všude píšeš. A pokud nebudeš těmto lidem naslouchat v jejich potřebách, nikdy ti nedají upřímnou zpětnou vazbu, kterou tolik potřebuješ.

8 let si nikdo nevšiml změny nabídky ve městě?

Kdysi mi někdo řekl, že znakem velkoměsta je konkurence. Ostrava ještě před 8 lety slovo konkurence v kultuře neznala. V Ostravě existovaly na zajištění kulturních potřeb příspěvkové organizace nebo městské obchodní společnosti (financované přímo z rozpočtu města): čtyři divadla, každé s rozdílnou dramaturgií, jedna galerie (krajská), knihovna, muzeum, dotovaná kina (Luna, Minikino, ART), filharmonie a kulturní domy, čímž nabídka kultury, až na pár výjimek, končila. Podpora těchto aktivit byla tenkrát pochopitelná, ale od té doby se nabídka i poptávka změnila. Vzniklo mnoho nezávislých subjektů, které nabízí to, co městské organizace ze své podstaty nemohou zvládnout, reagují na moderní trendy, dávají uplatnění mladým talentům, pořádají akce, které uspokojí široké i specifické publikum, vytváří komunity, oživují město, experimentují a co je hlavní, jsou multizdrojově financovaní (dokáží si financování zajistit i bez města) a co se týče pokrytí nákladů, tak jsou velice efektivní. Což se o organizacích, kterým pokrývá ztrátu pouze město, říci nedá. Jedním z faktorů, který ovlivňuje soutěž, je totiž cena a férové podmínky. Příspěvkové organizace i město se proto začínají chovat svěže, přebírat nápady menších subjektů, hrát pro menší publikum a chovat se „cool”. Můžete namítnout, že to je normální a je dobře, že konečně tyto instituce prozřely. I já jsem za to rád. Co mě ale opravdu rozčiluje, tak je dopad na nezávislou kulturu. Ta si po letech nezájmu a nepochopení ze strany města začala zázemí tvořit sama, vychovávat diváky, budovat komunity, pořádat s drobným příspěvkem akce pro obyvatele i odborné publikum, začala platit nájmy a nestála s nataženou rukou. Dávala více, než dostávala a odměnou jí je, že jí město začíná dělat konkurenci za peníze, které do té doby pro ně nemělo. A nebude to fungovat. Vím to. V tomto prostředí tabulky nefungují. Nebo existuje cesta, aby byli všichni spokojení?

Omyly k nápravě

Nabízím výčet několika omylů, které město pořád opakuje. Jsou to nekoncepční věci, které by, při jejich vyřešení, pomohly zefektivnit financování, narovnat podmínky a uvolnit ruce mnohým organizacím při jejich řízení a hlavně, ušetřit městu peníze, které by mohly být užívány efektivněji.

1. Příspěvkové organizace

Asi největší fail 21. století v řízení kulturního provozu, protože pořád vznikají. Je to typ neziskové organizace zřizované městem za veřejně prospěšným účelem, který je popsán ve zřizovací listině (hrát divadlo, dělat výstavy, vzdělávat, apod.) a na který dostává organizace příspěvek (cca 80 – 90 % celkového rozpočtu). Už když na začátku 90. let p.o. vznikaly, byly zamýšleny jako provizorní, protože jsou extrémně neefektivní, drahé a nepočítá se s obchodní činností tohoto subjektu. Manažer takové instituce není motivován k činnosti, která by mohla pokrýt část rozpočtu. Pracuje s předem schváleným (všichni ředitelé vám řeknou, že i tak nízkým) rozpočtem. Když má příspěvková organizace na konci roku přebytek financí, v dalším roce dostane mnohdy příspěvek na pokrytí ztráty menší. Zároveň se jedná o městskou (státní, obecní) organizaci, na kterou, chtě – nechtě, je politický tlak a kontrola. To, že se tak (snad) ve velkém neděje, je sice chválihodné, ale neprozíravé. Výsledkem je neefektivní řízení, provoz organizace je drahý a kontrolují vás politici, kteří nerozlišují mezi kulturou a zábavou.

Navíc kvůli tabulkovým platům nelze jednoduše ocenit kvalitní zaměstnance a mezery jsou doplňovány kvantitou a nesystémovým osobním ohodnocením. Český právní systém nabízí modernější typy organizace. Zvláštní u některých příspěvkových organizací města Ostravy a jeho městských částí je, že nezveřejňují výsledky jejich hospodaření a dohledat o něm informace pro mou analýzu byl opravdu oříšek.

Je ale nutné poznamenat, že pro příspěvkové organizace s vysokým rozpočtem, které jen těžko mohou dokrývat ztrátu granty, obchodní činností (např. pronájmy prostor, zadaná představení, příjem z barů, kaváren, maloobchodního prodeje apod.) a nabízí službu, kterou nikdo jiný nabídnout nemůže (sbírkotvorné instituce, knhovna, vícesouborová divadla), se zatím nenabízí vhodnější typ organizace. Mnoho organizací se nemůže proto dočkat vzniku nového typu organizace s názvem Veřejná kulturní instituce, který se pořád nedaří dotáhnout. Odkaz na návrh od Jiřího Šestáka zde.

a) Národní divadlo Moravskoslezské p.o.

Roční příspěvek této organizace činí přibližně 220 milionů korun z rozpočtu města Ostravy a návštěvnost 220 tis. Jednoduchými počty spočítáme, že každá prodaná vstupenka je dotována
1 000 Kč. U tak velké a drahé organizace se nedá pochybovat o tom, že příspěvková organizace je nejvhodnější typ právnické osoby. O čem ale lze pochybovat, jsou vedlejší aktivity NDM, jako vznik nového divadelního prostoru Dvanáctka pro cca 50 diváků, projekt „Shakespeare Ostrava“ oslavující 400 let od jeho úmrtí (ano, je potřeba jeho smrt oslavit a zadotovat několika miliony korun, protože Ostrava byla Shakespearovým oblíbeným městem u moře), stavba nového prostoru v pavilonu G, komunitní zahrádky apod.

Zajímavý je pohled na to, odkud přijíždí návštěvníci NDM a z jakých územních rozpočtů je provoz NDM podporován. Z velké části jsou to návštěvníci mimoostravští, kteří přijedou před představením takzvanými svozy. Po představení samozřejmě hned odjedou, ve městě nic neutratí a na každou vstupenku takového návštěvníka přispělo město 1 000 Kč. A pokud si myslíte, že se na nákladech podílí Moravskoslezský kraj, který je obsažen v názvu instituce a z kterého lidé přijíždějí, tak se mýlíte. Podpora z kraje je symbolická. Kdyby MS kraj přispěl alespoň na 20 % rozpočtu NDM, na ostatní kulturní aktivity, kterých je v Ostravě dost, by mohlo přibýt 40 milionů, což je přibližně její celkový roční rozpočet. Politici údajně toto téma s MS krajem otevřeli, ale neúspěšně.

b) Centrum kultury a vzdělávání MoaP p.o.

Příspěvková organizace zřízená obvodem Moravská Ostrava a Přívoz (MOaP). Dostává přibližně 13 milionů korun na svou činnost (Minikino Kavárna, Atlantik, Gama, Výstavní síň Sokolská, Klub Parník). Tato organizace znevýhodňuje ostatní kulturní organizace působící v centru města a programově nenabízí nic výjimečného, co by stálo za tak vysokou částku. Nikde navíc nenajdete zprávu o hospodaření mladší než z roku 2013, ve které stejně nic nezjistíte, takže jsem si to možná celé vymyslel a nestojí to nic. Výraznou aktivitou CKV je zajištění trhů, zájezdů a klobáskových veselic na Masarykově a Jiráskově náměstí nebo Slavnosti Ostravice.

Nyní k jednotlivým součástem CKV:

Minikino kavárna: z šeptajících zdrojů se mi podařilo zjistit, že Minikino Kavárna hospodaří s příspěvkem 2 miliony. Na provoz kina, které promítá filmy z distribuce, které jsou placeny poměrem ze vstupného, docela vysoká podpora. Chcete slyšet absurditu roku? Minikino svou kavárnu, kterou má obsaženou v názvu, neprovozuje, a i když by mohla výrazně dofinancovat provoz organizace, pronajímají prostor za tak nízké nájemné (příspěvkovka se nemůže chovat obchodně), že se to tu bojím napsat, aby kavárníkům a hospodským v okolí nepraskly žilky. Dramaturgie kina není nijak objevná a pouští filmy z řadové distribuce a vzdělávání v oblasti filmu je nulové.

Podobné nedotované podniky: Kino Cineport, Stará aréna, Cooltour.

Podobné dotované podniky: Kino Art, Kino Luna

Klub Parník: většinu dne zavřený prostor, otevřený jen během koncertů a meníček. Podnik vybudovaný špičkovou (dotovanou) dramaturgií Pavla Giertla se po jeho odchodu personálně i programově trápí, byť v bluesu, jazzu, folku a příbuzných žánrech pokračuje. Klub Parník by jistě mohl vyzkoušet si na sebe vydělat žádostmi o granty nebo svou činností jako ostatní hudební podniky ve městě, ale nevím, jaké by od kulturní komise dostal hodnocení.

Podobné nedotované podniky: Barrák, Dock, Pjetka, Cooltour, Plán B (zavřený), U Krokodýlího ocasu (zrušen), Hudební bazar

Klub Atlantik: besední klub organizující mj. zájezdy a výlety pro seniory, program postaven na cestopisech, vystoupeních poloamatérských souborů, přednáškách a diskusích. Občas se chytne nového trendu, jakým jsou letní kina, ale černý výlep a dramaturgie jsou hodně low cost.

Podobné nezřizované podniky: PANT, Fiducia, Kino Cineport.

c) Galerie PLATO Ostrava p.o., Jatka a BAUHAUS

Město Ostrava potřebuje městskou galerii. Opakuji, město Ostrava potřebuje městskou galerii, ale pozadí jejího vzniku je, přinejmenším, podivné.

Kandidát na cenu Největší faul roku 2017. Vznik příspěvkové organizace (1. ledna 2017), která by měla plnit roli městské galerie v bývalých městských jatkách, vnímám jako faul vůči zdravému rozumu. Při popisu situace mimoostravským lidem z oboru se jim derou do očí slzy. Nejsem si jistý, jestli smíchy nebo pláčem.

Zkusím shrnout fakta: Městská galerie PLATO Ostrava p.o. měla, během svého provizoria, 16 zaměstnanců a 12,5 mil. roční příspěvek. Sídlila v miniprostoru Kancelář na Českobratrské. Nedělá sbírkotvornou činnost a díky své právní subjektivitě bude dost omezená v mezinárodní spolupráci (rozuměj mít levnější výstavy) i multizdrojovém financování. Což je pro „kunsthalle“ dost netypické. Připomeňme, že Plato dostávalo dotaci i při svém působení v Gongu. A myslíte si, že Platu 12,5 milionu stačí? Ne, žádá peníze na MKČR v grantových řízeních mj. na !divadelní! festival Norma a výstavní činnost. V tu chvíli je zcela popřen systém kulturní politiky a podporuje se organizace, která má mít ze zákona na svou činnost ze zřizovací listiny příspěvek od svého zřizovatele přímo z rozpočtu.

Jako ukázku přikládám dva měsíční programy, které, dle mých výpočtů, stojí každý jeden milion korun. Jeden je z listopadu 2017 a druhý z ledna 2018. Občas na FB okomentuji s nadsázkou Plato akce jako venčení psů nebo naposledy fyziku pro nejmenší. Hned na to mi zaměstnanec Plata napíše, že tomu nerozumím, že tam dělají výstavy světově uznávaní umělci a že 17 zaměstnanců opravdu pracuje: „Máme např. jen dva lidi na návštěvnický servis. Otevřeno je út – ne. Řešíme situaci, jak má jít na záchod a nezavřít kvůli tomu galerii.” O tom ale má polemika není. Nepochybuji o tom, že 17 zaměstnanců pracuje. Jen se dívám na výsledek práce 17 zaměstnanců a 12 milionové podpory.

Abych byl spravedlivý a dokumentoval jasný dramaturgický posun, přikládám zářijový program 2018 (do 15.9. na programu nic není). Osobně mě zaujalo, že v posledním týdnu probíhá v Plato filmový festival od externího subjektu. Zbytek programu v městské galerii nepotřebuje, myslím, komentář. A pořád platí: měsíc = milion = 20 zaměstnanců.

V roce 2015 byla zrekonstruována v NKP Důl Hlubina Kompresorovna pro městskou galerii. Lidé z Kunsthalle o.s. dali od ní ruce pryč a hledalo se její využití. Nakonec z ní je Fajná dílna, které má pro pracanty nepraktické dispozice, tak se přestavuje. No a z Bauhausu, prostoru pro řemeslníky, kde nemusejí nic tahat po schodech do patra, vznikne galerie. Obě aktivity financuje město, ale asi jim to nedošlo.

 

Výše zmíněné příspěvkové organizace si určitě nestěžují na přebytek financí, lidé v těchto organizacích pracují pro Ostravu s nejlepším vědomím a svědomím, nepochybuji o tom. Tyto fauly vznikly na MMO z neznalosti prostředí, na který ovšem mají velký vliv. Kultura a umění mohou být vnímány různě. Některé umělecké aktivity potřebují ryzí svobodu a nechtějí být zatíženy finanční podporou jakéhokoli subjektu, některé potřebují pomoci pro možnost poskytovat zázemí a některé mají provoz tak drahý, že se bez veřejné podpory a mecenášství neobejdou. Důležité je si uvědomit roli kultury a příbuzných odvětví ve městě a citlivě rozhodovat na základě jasné vize a potřeb.

---

MgA. David Mírek

producent, VŠ pedagog

V ostravském kulturním prostředí se pohybuje 10 let a vždy se snažil rozšiřovat jeho nabídku. Zakládal divadelní festival Dream Factory Ostrava, Starou arénu, Provoz Hlubina a naposledy Kino Cineport. Věnuje se oživování prázdných míst, učí na DAMU o divadlech a kultuře v regionech, píše disertaci a hraje v Impéčku. Působil v kandidatuře Ostravy na titul EHMK 2015, NoD/Roxy, Divadle Archa, Studiu Damúza, Cinema Royal, Pražském Quadriennale, byl u zrození ostravského Impact Hubu a produkčně na mnoha dalších projektech. V roce 2010 byl oceněn za Producentský počin roku.