A co ekologické dopady v kultuře?

Anna Stránská | Brno | 18. 01. 2019

Kolik času naší planetě a civilizaci, jak ji známe, zbývá, pokud se radikálně nezmění přístup k nakládání s přírodními zdroji? Odpověď je děsivá.

Přestože zásadní rozhodnutí a kroky jsou na straně vlád a velkých korporací, argumenty, že jednotlivec nic nezmůže, které mají občas lidé tendenci říkat, jsou jen výmluvami. Záleží na každém z nás – i když nerozhodujeme přímo o těžbě uhlí – zda tuto planetu vnímáme jako prostředek k bezmeznému užitku lidí nebo jako vzácné místo, živoucí organismus, který nám byl dán k užívání, ale také za něj neseme odpovědnost a musíme se o něj starat.

Sama jsem od mala vedena k tomu, že odpad se třídí (a to v mém dětství kontejnery na třídění v ulicích ani nebyly), raději se jede vlakem než autem a k lesu se chováme ohleduplně a s respektem. Názorům, že lidi z kultury „jsou v ekologii pozadu“, jsem nejdříve moc nevěřila, nicméně nastřádané zkušenosti vedly k poznání, že na tom něco je. I dnes jsou kulturní zařízení, kde se nedělá ani to nejmenší, tedy základní třídění odpadu. A jsou tvůrci, kteří by mohli pozitivně ovlivnit lidskou duši i v tomto ohledu, ale sami toho o praktických otázkách ochrany životního prostředí moc netuší.

Na „ekologické dopady kulturního provozu“  lze nahlížet z mnoha úhlů pohledu, já se zde chci zaměřit spíše na praktické případy, se kterými se při realizaci kulturních projektů potkáváme. Začínám odpadem. Jeho vznik, úklid, třídění odráží základní vztah ke světu kolem nás a vědomé nakládání s ním je dobrým základem k ekologičtějšímu myšlení v ostatních rovinách.

Hodně lidí, hodně nepořádku

Jakékoliv větší setkání lidí – festivaly, koncerty, umělecká vystoupení apod. – s sebou nese vznik odpadu. Je samozřejmě na místě přemýšlet předem, jak jeho množství omezit, přesto vždycky nezanedbatelné množství „spotřebovaných věcí“ zbude. Každá akce je specifická svým prostorem, účastníky a obsahem, mnohé přesto platí obecně. Pokud dáme návštěvníkům/účastníkům šanci a návod (dobře označené odpadové nádoby na základní třídění), situaci po skončení akce si usnadníme. A nemusí jít o nákladná opatření. Tam, kde nehrozí oloupání omítky, je ideální pytel uchycený na stěnu gaffou, ikea tašky či banánovky se mohou nechat ležet na zemi a papírovou páskou se k nim dají dát popisky. Ty jsou důležité, protože řada lidí nemá dostatečné třídící návyky – a než by pohledem do nádoby snadno zjistili, pro jaký typ odpadu je určená, zvítězí u nich pohodlí a vhodí cokoliv do první nádoby, která připomíná odpadkový koš.

Pro dlouhodobě užívaná místa dnes existuje celá řada pěkných řešení na třídění odpadu, nejen do domácností či kanceláří, ale i do veřejných prostor. V každém objektu je dobré k tomu mít alespoň jedno místo na shromažďování hliníku, starých baterií, vysloužilých elektro součástek, starých tonerů od tiskáren a dalších typů materiálu. Roztřídit se dá téměř vše, není to nic složitého, v konečném důsledku je přece skvělé nemít koš na zbytkový směsný odpad přeplněný už po ránu, kdy do něj namísto do boxu na starý papír někdo vyhodí špatně vytištěnou výroční zprávu. Ledakteré kulturní zařízení produkuje příležitostně tolik odpadu, že se vyplatí objednat kontejnery – není nic jednoduššího, než vyhledat místní firmu na svoz odpadu nebo se dohodnout ve sběrném dvoře, kterých je dnes celá řada. Se specifickým odpadem není problém jednou za čas do sběrného dvora přímo zajet.

U jednorázových akcí, kde úklidy navíc končí často v pozdních hodinách, je třeba předem myslet také na potřebu odvozu odpadu. Pokud jsme si jejich odvoz (případně včetně přistavení kontejnerů) předem nedomluvili s místními službami. U větších akcí festivalového typu je třeba vymyslet mnohem sofistikovanější řešení. Vzorovým je u nás v tomto oboru festival Rock for People, který dlouhodobě řeší šetrný přístup k likvidaci odpadu, má na to svůj specializovaný ekotým. V rámci Letní filmové školy zase funguje třeba rikša s lidskou silou na průběžný svoz odpadu – alespoň plasty se daří třídit důkladně. Při úvahách nad dalšími možnostmi, jak „Filmovku“ učinit ještě více šetrnou, jsme u některých nápadů narazili klasicky na problém peněz. Mentální nastavení, přístup, je základ, spousta opatření se dá udělat zadarmo, nicméně některá řešení vyžadují minimálně vstupní finanční zdroje, takže aplikovat nejdou obratem. Pro festivaly stojí za povšimnutí projekt Čistý festival – podobnému spojování sil jednoznačně fandím.

I drobnosti se počítají! Třeba podpora e-kolo-gické dopravy na festivalu. (Letní filmová škola Uherské Hradiště, foto: Marek Malůšek)

Nejednou jsem ve svém životě stála před tzv. „neukliditelným bordelem“. V takové chvíli musí hlavně zvítězit odhodlání a princip „nebát se toho“, nicméně je na místě se o třídění pokusit v maximální možné míře i tak – protože má to smysl.

Manažersky shnuto – úklid po akci nesmí být podceněnou složkou a ledaskdy je třeba na tuto „část projektu“ povolat i další lidskou sílu.

Úklid a pořádek souvisí se vším

Všechno souvisí se vším. K eliminaci velké části nepořádku dojdeme i tak, že máme vymyšlený systém třídění věcí, nejen odpadků! Pokud má člověk na místě své věci, má je šanci najít, neztrácet – a nemusí pak pořizovat nové… Speciálním místem by mělo být to na věci rozbité, nefunkční. Předtím, než se definitivně odepíšou, je fér dát jim šanci na druhý dech. Obecně bychom měli věci více opečovávat, opravovat a znovu je používat.

V HaDivadle jsme před časem začali šít vlastní plátěné tašky a pytlíčky ze starých kostýmů. Poté, co naše garderobiérka vytáhla i nějaké záclony, vznikly taky pytlíčky do obchodů na ovoce a zeleninu. Jako novinku brzy budeme mít i vlastní batůžky ze starých kostýmů. Eliminace sáčků a jednorázových plastových obalů je naštěstí konečně obecně sdíleným tématem. Zdůraznit tady chci ale i fakt, že kdyby v naší garderobě staré kostýmy a látky neměli pěkně setříděné, k našemu „reuse programu“ bychom se nedopracovali.

Dejte to na papír

Další z „ekologických problematik“, kterou sama řeším v divadle, je produkce tiskovin a spotřeba papíru. Základem je produkovat rozumné množství a u tiskovin dbát na funkčnost a informační hodnotu, jak je to jen možné – i to souvisí s dobrým designem. Ostatně v divadle nám na obsahu záleží více než na lesku a okázalosti… Třeba programy k inscenacím jsme se před časem rozhodli rozdávat divákům zdarma – chceme nejen u náročnějších inscenací každému diváku nabídnout kontext a snad i nějakou „berličku“. Program má podobu poskládané A3 černobíle potištěného recyklovaného papíru. Dotisk není nic složitého a nákladného, není potřeba objednávat tisícovky kusů do zásob, ale můžeme reagovat na skutečnou spotřebu.

Co se starými plakáty, bannery, jakýmikoliv papíry? Vyhodit je do sběrového papíru je krajní možnost – s mnohými se dá ještě ledasco udělat. Ty větší poslouží jako podložky pro různé natírání a vyrábění. I z větších plakátů se dají nařezat menší čtverečky na poznámkové papírky. Použití z jedné strany potištěných A4 na šmíráky je snad jasné. Co jsme vymysleli ještě – z listů ze starých scénářů se dají ručně vyrábět bloky a sešity, v létě z plakátů chystáme vlastnoručně skládané vějíře. Když na takový výrobek otisknete nějaké pěkné razítko (třeba s vlastním logem), ještě o kus jej to povýší. Nemluvě o tom, že uživatel (často příznivec divadla) má v ruce věc „s příběhem“. Reuse přístup se dá aplikovat téměř na vše a často je z toho ještě velká radost a paráda.

Nejraději bych už nikdy v životě nestála u bedny tiskovin, které jsou passé, každá strana barevně potištěná, ale už nemají užitek. U akcí festivalového typu je to bohužel asi občas nevyhnutelné, ale pokud jde o nějakou tiskovinu, která ještě může posloužit (třeba různé brožury či katalogy partnerských firem apod.), je dobré kusy vrátit, případně uchovat pro další použití.

A spousta odpadových materiálů, které se nevidí každý den (třeba špatně potištěné festivalové akreditační karty), může posloužit někomu, kdo pracuje s dětmi třeba ve výtvarce nebo připravuje tábory…

Nesvítit Pánu Bohu do oken a tak dál

Konkrétně v provozu divadla, které je něco mezi domácností, klubovnou, fabrikou a firmou, je spousta oblastí k zamyšlení, co a jak zlepšit. Pro někoho malichernosti, ale z drobností se může skládat celek, který stojí zato. Hraje roli to, že se nenechává v místnostech svítit zbytečně, že se šetrně manipuluje s vodou, že se promýšlí, jaký raut a z jakých surovin se udělá a že může být bez produktů z masa… Při nočních debatách s kolegy si klademe i takové otázky, zda a jak můžeme pomoci problematice vymírání včel. Na seznamu přání věcí pro divadlo figuruje taky elektromobil. Promýšlím, jak změřit „energetickou náročnost“ divadla a co se dá v rámci našich prostor zlepšovat. Nicméně – základ je mentální nastavení každého ze spolupracovníků – a z toho mám u nás v divadle dobrý pocit!

A co například řešíme aktuálně? Po ukončení spolupráce s outsourcovanou úklidovou firmou budeme mít úklid ve vlastních rukou. Máme skvělou hlavní paní uklízečku a ve spolupráci s ní se pokusíme zvládat úklid pomocí octu a jedlé sody. (I když tuším, že nějakou zásobu sava budeme muset taky pořídit…).

Ze singapurského přístavního kontejneru do dvou dnů v akci

Při vzniku inscenací jsou realizátoři v divadlech často nuceni věci potřebné na rekvizity a dekorace maximálně recyklovat a shánět nejlevnějšími možnými metodami. Nefunguje zde princip, že co potřebuju, pro to zajdu do obchodu a koupím za obvyklou cenu. Někdy mám pocit, že koloběh látek a tok energie v procesu vzniku inscenace se blíží dokonalému ekosystému. Přesto je potřeba přiznat, že už jsem sháněla i věci tak specifické, že se daly dopátrat jen někde v přístavu vzdáleném přes půl zeměkoule. A v podstatě za pár hodin je bylo potřeba mít na place – a taky že tam byly…

Ale nejde jen o vznik inscenací. V HaDivadle jsme naposledy naše diváky a příznivce na sociálních sítích s úspěchem požádali o vinné skleničky, které jim už neslouží a jsou ochotni nám je darovat. Skleničky jsou v divadle téměř spotřebním zbožím (a pití vína z plastových kelímků je barbarství). A když už není zbytí a musí dojít na plastové kelímky, tak ať jsou vratné, které v Česku dělá společnost NickNack – díky její štědrosti je máme u nás na baru už i s vlastním logem!

HaDivadlo a jejich darované skleničky (Zdroj: HaDivadlo, https://www.facebook.com/hadivadlo/)

Přístup k přírodě jako zrcadlo mezilidských vztahů

Nemáme žádnou náhradní planetu, na kterou bychom se po „spotřebování“ Země v pohodlí klimatizovaných autokarů přesunuli – to je snad jasné. Přístup každého z nás k přírodě a prostředí, v němž žijeme, hraje zásadní roli v tom, abychom si jako lidstvo udrželi naději na rozumnou budoucnost. Stačí tak málo, co může zmoci tolik! Praktických kroků, které může každý z nás dělat, je celá řada.

Poslední tip na závěr – užitečné otázky a odpovědi – Ekologická poradna Veronica.

 

Anna Stránská

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Buďte v obraze

    Zadejte email, na který chcete dostávat další zajímavé články, ebooky, webináře a kurzy. Zasíláme cca 1-2x měsíčně, vaše údaje jsou u nás v bezpečí (viz Zásady ochrany os. údajů).

  • Kategorie článků