Creative Placemaking Festival aneb kreativita jako angažovanost

V Plzni se už několikátým rokem stává dobrým zvykem uspořádat ambiciózní diskuzní setkání, které nemá být „jen“ dalším povídáním, nýbrž stimulující akcí hýbající ledy dosavadních zvyklostí. Tentokrát se Plzeň 2015, ve spolupráci s Aspen Institute Prague, zaměřila na kreativní angažovat ve veřejném prostoru. Konference s názvem Open up! Creative Placemaking Festival proběhla 6.-7. listopadu 2014 částečně v Praze a částečně v Plzni.

Zkuste si sečíst urbanistické plánování, aktivismus a kreativitu a dostanete tzv. creative placemaking. Z těch všech definic, které padly během dvoudenního festivalu, stojí za povšimnutí ta od Davida Kašpara, který uvedl: „Každé místo je prázdné, není-li naplněno obsahem. Podstatou pojmu creative placemaking je pro mne hledání takového obsahu s ohledem na kulturně-sociální vazby zkoumaného místa a s odvahou objevovat nezvyklá a nečekaná řešení.“

A právě obsahy, konkrétní zkušenosti a case studies byly předmětem prvního dne festivalu, který z poloviny proběhl v pražském DOXu a z poloviny v plzeňské papírně. Skvělé mezinárodní zastoupení, kterého se mimochodem účastnili i Čechoslováci prosazující se v zahraničí, dokázalo osvětlit creative placemaking v celé jeho šíři – od brandingu města, po občanské iniciativy a akce ve veřejném prostoru, přes ultra drahé a kreativní instalace po komunitní akce, které svým charakterem stávají politickým gestem, pobídkou k akci.

První den byla formálnější konference v DOXu, kde patřilo hlavní slovo autorce knihy Creative Placemaking, Američance Ann Markusen. Kromě ní se u mikrofonu vystřídalo několik dalších českých i zahraničních odborníků z praxe, kteří přednesli své zkušenosti s kreativním vytvářením míst na rozličných projektech a snažili se předat určité návody, jak do projektů zapojovat místní obyvatele, jak učinit projekt zajímavým, jak pracovat s architekturou apod. Několikrát byly zmíněny i ekonomické dopady těchto projektů, ovšem Ann Markusen správně podotkla hned na začátku, že „pokud se zaměříte jen na ekonomické dopady, uchází vám podstatné věci“, jelikož „každé odvětví a každá činnost generuje ekonomické dopady, ale kultura má něco navíc“. A doporučila směřovat evaluaci akce více k sociálním a neekonomickým dopadům, například pomocí dotazníků s otázkami typu „Jak vás akce obohatila?“ apod.

Ann, stejně jako například Daniel Latorre nebo Juan Carlos Belloso nabádali organizátory, aby realizovali projekty co nejblíže jejich účastníkům, aby zapojovali místní obyvatele, spolupracovali s co nejširším spektrem subjektů z řad veřejné správy, komerčního sektoru, neziskovek a samozřejmě i jednotlivců. „I v případě digital placemaking je to vše z 90 % o lidech a jen z 10 % o techonologiích“, dodával Daniel Latorre z New Yorku.

David Kašpar doporučil zapojit do spolupráce zejména děti jako zástupce kreativity a politiky jako zástupce moci s rozhodovacími pravomocemi, dále naslouchat davu, věřit v místní kulturu a budovat vzájemnou důvěru mezi všemi zúčastněnými.

Na pražskou část navazovala plzeňská část konference, a to hned čtvrtečním večerem, kdy v plzeňském industriálním klubu Papírna proběhla pecha-kucha s 8 řečníky, kteří prezentovali své projekty „placemakingu“. Po prezentacích následoval koncert kapely Android Asteroid.

V pátek pokračovala konference kulatými stoly s tématy 1) Kreativní inkubátory a kreativní průmysly, 2) Nové nástroje vícezdrojového financování kultury, 3) Smart turismus a 4) Veřejný prostor a „creative placemaking“.

Debaty u kulatých stolů se pokusily nastínit konkrétní návody k řešení, rady do praxe, návody k akci, ať už se jednalo o samotný creative placemaking či o tvorbu kreativních inkubátorů.

Creative placemaking v sobě zkrátka nese vše, co rýsuje tuto dobu. Odmítnutí pasivního přijímání politických a často nekompetentních rozhodnutí, odhodlání spolurozhodovat o místě, ve kterém člověk žije a hlavně, vrhání vlastní energii, rozhýbání okolí, které prostřednictvím akce, umění a tvořivosti všeho druhu učiní z místa místo Vaše. Místo, ke kterému člověk náleží, místo, na kterém člověku záleží.